Historie okresu

V roce 1914
Krátce po vypuknutí války, Pakosta zemřel jako voják na tetanus. Pakostových skautů se ujal jiný učitel gymnasia Miloš Seifert (,který s kolegou Milošem Maixnerem založil roku 1912 organizaci Děti Živěny.) Byl ve spojení se Svojsíkem, který organizoval české skauty v rámci Svazu spolků a přátel tělesné výchovy v Praze.
Nebyla ještě vlastní organizace, ta byla pod jménem Junák – český skaut založena teprve v červnu 1914.

Miloš Seifert /1887 – 1941/ a Miloš Maixner/1883/ vydali v roce 1913 v Berouně příručku „Kapesní knížka českých junáků„. V té je ovšem již silně zdůrazněn význam E. T. Setona, což napovídá o příští orientaci skautingu u Seiferta směrem k Setonově woodcraftu. Tím směrem Seifert vedl samozřejmě i Pakostovy skauty, takže Beroun se stal krystalizačním centrem českého woodcraftu.
Za války, roku 1915 se sblížily Seifertovy Děti Živěny s třetí českou skautskou skupinou, s Psohlavci na jejich sjezdu ve Zbiroze a znovu roku 1917 na sjezdu v Praze na Žižkově.
Po převratu se Děti Živěny a Psohlavci sloučili pod jménem Děti Svobody. Berounský kmen Děti Svobody měl v lednu 1919 150 členů v Berouně, Zdicích, Hořovicích, Hudlicích, Nižboru a Zbečně, Králově Dvoře a Loděnicích. Děti Svobody vydaly 5 čísel časopisu Děti Svobody. Od 4. čísla byl redaktorem Seifert, redakce byla v jeho bytě na Městské hoře. (dnešní klubovna skautů)

Po založení Svazu junáků skautů Republiky Československé v červnu 1919 vstoupily do něho i Děti Svobody, Svojsík byl náčelníkem, Seifert místonáčelníkem, ale ještě téhož roku ze Svazu vystoupil a stal se základem Cs. wooscrafterské ligy /Liga lesní moudrosti/. Nezjistil jsem, kdy po založení Svazu roku 1919 byly v Berouně založeny první skautské oddíly. Beroun však podle kusých zpráv byl brzy sídlem župy Svazu a roku 1921 byl župním zpravodajem, tj. představeným celé župy profesor gymnasia Bedřich Hoser, okresním zpravodajem odborný učitel Alois Kott.

Roku 1922 byl založen již 3. oddíl a dva oddíly dívčí.

Z roku 1926 jsem viděl pozdravnou adresu berounských skautů A. B. Svojsíkovi k jeho 50. narozeninám „na důkaz vděčnosti a lásky bratrské za nedocenitelné služby na poli skautingu“. Oddíly vznikaly a zanikaly často z osobních důvodů vedoucích (překládání na jiné místo aj.), ale i v důsledku osobních sporů. Z útlého mládí pamatuji, že v Berouně existoval i oddíl Psohlavců. Ale dosti brzo nastalo v berounském vývoji skautingu jakési ticho a k ustavení svazových oddílů došlo znovu asi k roku 1936.

Před druhou světovou válkou.
Oddíl – jediný v Berouně – vedl v roce 1936 Jan Vinš /byl také členem hasičů/, po něm Karel Havlena ze Závodí, pro skauting velmi nadšený. Klubovna nebyla, scházet jsme se mohli v šatně fotbalového klubu Český lev na Ostrově, později – r. 1937 – ve sklepní místnosti vilky na Závodí u rodičů jednoho skauta /otec Smetana byl učitelem měšťanské školy/. Tam se konaly oddílové i družinové schůzky, vycházky byly orientovány většinou na závodskou stranu, sraz býval na řečišti za lávkou přes Berounku. Oddíl měl v roce 1937 čtyři družiny: Sov, Káňat, Tygrů a Zubrů. Šátek se nosil světlemodrý, vlajka oddílu byla modrá a bílá – v berounských barvách. V oddíle jsem byl i já /ročník 1922/.
Oddíl žil zcela samostatně, nejbližší nadřízený byl okresní zpravodaj Vladimír Vimr, úředník v železárnách v Králově Dvoře. Vedle Králova Dvora, kde byl ještě oddíl katolický, byly oddíly ve Zdicích a Novém Jáchymově a fluktuoval oddíl v Hořovicích. To bylo v okrese všechno.

Zvláštní zážitky: účast na vítání rumunského krále Carola a jeho syna Michala v Praze /byli 3 v čele rumuského skautingu/, a uvítání bratra Svojsíka v Berouně, kde konal přednášku v obchodní akademii.
Tábor v roce 1937 byl na Seči u Žloukovic, tenkrát tam byla skvostná louka, dnes zastavěná chatami. Vařila paní Vladyková, matka skauta, velmi obětavá s vychovatelským vlivem. Z tábora navštíveny Lány, kde jsme sešli s T. G. Masarykem a jeho dcerou Alicí. V září jsme byli na jeho pohřbu v Praze. Pak přišel do oddílu o něco starší student obchodní akademie Jaromír Mestek, zvaný Fatty, bydlel na Zavadilce, velmi agilní a obětavý a dále Zdeněk Svatoš – Sváťa. Ten přišel s přeložením otce z Českých Budějovic, měl stupeň rovera – Lvího skauta! Po únoru 1948 přešel na pozice Pionýra, kde dosáhl vysokého postavení. Spolunapsal i brožuru proti „buržoaznímu skautingu“. Asi se o tom v Berouně dost mluvilo.

Vedle 1. oddílu působil v Berouně katolický oddíl Legio angelice, jehož vůdcem byl RNDr. Josef Láb, profesor gymnasia, ale fakticky jej vedl student Jiří Oberreiter/zahynul při náletu v Německu/.Oddíl nosil žlutý šátek. Roku 1938 v květnu byl ustanoven 2. oddíl, jehož vedoucím byl Josef Hanzík, odborný učitel, můj bratr. Do oddílu přešla většina hochů z 1. oddílu. Družiny byly Orlí a Sobů. Šátek khaki. Klubovna byla v suterému gymnasia vpravo. Tábor v roce 1938 se konal na Seči na místě loňského, 1. oddíl tábořil hned vedle v břízkách. V roce 1938 byly oddíly plně zapojeny v mobilizaci květnové i zářijové a skauti uvolněni z vyučování. Téhož roku se ustanovil také 1. oddíl dívčí, vedoucí Marie Vladyková. Z dívek nejstarší byla Alena Jelíková z Kaplanky. Ostatní dívky – většinou studentky gymnasia.
Po Mnichovu nastalo mnoho změn. Nový spolek Junák se velmi rozrostl a pokud vím, bylo 5 chlapeckých oddílů. Různé nálady leckoho odvedly, ale mnozí noví se chopili práce. Tak v Junáku pracovali profesoři gymnasia Dr. Lad. Varcl /později univ. profesor., švagr vpředu uvedených sourozenců
Jelínkových z Kaplanky/ a Arnošt Novák /kdysi olympionik – oštěpař/ a za nimi přišla skupina starších studentů Koucký, Holický /MUDr./, Šmíd, Kolman, Holčák, Šmajler a snad i další. Z Podkarpatské Rusi se přistěhoval Stanislav Auský /později důstojník/. V letech 1939 a 1940 se tábořilo u Stráže nad Nežárkou, tábor 1940 byl rozehnán gestapem.

Po likvidaci Junáka částečně žili skauti v odboru Klubu českých turistů, kde je podporoval lékárník pan Hořínek, jehož dcerky byly rovněž skautky. Mnozí starší hoši byli nasazeni na práce do Německa.

Po válce nastal velký ruch ve skautingu. V čele okresu byl RNDr. Václav Bouše, profesor gymnasia. Byla zřízena Podbrdská oblast s okresy Beroun, Hořovice, Příbram, kde byl oblastním velitelem bratr Jaromír Mestek – Fatty. Chlapeckých oddílů bylo nejméně šest, vznikl i vodácký oddíl, který vedl bratr Flaška. S novějšími hochy jsem se již málo znal, jsa na odchodu z Berouna /v roce 1950/ do Hradce Králové, kde jsem působil tehdy ve funkci předsedy okresní rady, nyní již ve skautském důchodu.

Vzpomínka na skautskou činnost za druhé světové války v období let 1939 – 1945.
Po okupaci Čech a Moravy v roce 1939 zaniká organizace „Junák“. Parta chlapců bývalé berounské „Pětky“ se schází dále. Vede je bratr Jaromír Mestek, zvaný Fatty – bývalý vůdce oddílu. Je mu 19 let, ostatní jsou čtrnáctiletí: Jenda Burda – Jabu, Láďa Antonín – Špelda, Jirka Bejbl – Stará
a Bohouš Stíbal – Benjamínek, později Bondýs zvaný.
Tato parta jezdí do míst, kde stál jejich poslední skautský tábor – na žloukovickou Seč, kde si ze zbytků materiálů postavili malou chatičku a kde trávili volné chvíle. Říkali si „Osamělá smečka vlků“. Příležitostně se činnosti zúčastňují i další bývalí členové skautského hnutí.
V téže době se vytváří i druhá parta – závodská. Jsou to Míla a Oldřich Kaisrovi, Pepík Flaška Beppé, Zdeněk Husák, Jarda Krejčí – Miláček, Jaroslav Hladík – Dvojče. To nebyli skauti, ale jejich motivace vycházela z časopisu Mladý hlasatel a jeho Rychlých šípů a z literatury Jaroslava Foglara. Obě skupiny se spojily někdy na podzim 1942 či na jaře 1943. Jen závodská skupina – pětka – již měla jiné složení. Spolupráci navazují s dalšími skautskými nadšenci.
A tak v průběhu léta 1943 absolvují členové „Osamělé smečky vlků“ u svého vůdce Fattyho odborné rychlokursy ve všech možných disciplínách skautské výchovy, které potom využívají při různých akcích.
Skautská činnost se ukrývá pod členstvím v Klubu českých turistů v Berouně. Postupně se získává mládež a zakládá se činnost v oddílech. Ale protože KCT nebyl pak již nelépe vyhovující krycí organizací, došlo k obnovení Klubu vodních sportů – KVS v Berouně. Činnost klubu řídil tzv. Kapitanát v čele s Josefem Škrábkem – Pepanem. Členy kapitanátu
byli: Jaromír Mestek – Fatty, Jenda Schmidt – Šída, Jirka Bejbl – Starád, Láďa Antonín – Špelda, Zdeněk Pele a vedoucí rojů /název oddíl se nesměl použít/: 1. Bohumil Stíbal – Bondýs, 2. Jenda Burda – Jabu, 3. Jarka Hladík – Dvojče, 4. Josef Flaška – Mauglí, 5. Zdeněk Pele, 6. Frantáček Brada.
Na podzim roku 1944 se členy kapitanátu stali ještě Vlastimil Kobrle a Marie Sirotková – vedoucí dívčího kmene.
Činnost KVS pokračovala – přes obtíže s Moravcovým kuratoriem – až do květnového povstání v roce 1945. Květnové dny zastihly některé vedoucí mimo Beroun, zbylí aktivně pomáhali zejména ve spojové službě vojenského velitele města z budovy Národního výboru na radnici a ve střežení kasáren, osvobozených Vlasovci, až do 14. května.
Klub vodních sportů Beroun dosáhl před ukončením druhé světové války stav šesti oddílů chlapeckých a dvou oddílů dívčích. Celkové počty mládeže překročily číslo 100 a počet vedoucích, instruktorů a ostatních členů kapitanátu číslo 14, celkem asi 120 členů, tvořících základ při obnově
svobodného Junáka v roce 1945. Poslední schůzka kapitánatu KVS Beroun se konala ll.října v klubovně 2. oddílu junáků na Městské hoře. Na programu bylo zhodnocení práce na poli skautingu ve válce, likvidace KVS a rozdělení diplomů. Nejvzácnější památkou na KVS Beroun je fotodokumentace z podzimu 1944, kde jsou v jednotlivých rojích vyfotografováni všichni členové. Jakékoliv písemné záznamy o dívčích oddílech nejsou k dispozici, „pamětníci“ odhadují počet děvčat na 30 členek.

Obnovení činnosti Junáka po válce v Berouně.
Konec války znamenal přechod z ilegální k legální činnosti skautské organizace v Berouně. V Klubu vodních sportů jsme se naučili ostražitosti, obětavosti a jednotě. Naučili jsme se mít v úctě a milovat všechny ty, kteří dávali své síly i vlastní životy za to, abychom mohli opět žít a dýchat
svobodně. To rozhodující, co jsme získali v KVS pro sebe, pro práci ve skautské organizaci bylo to, co nám nezištně dali naši bratři: Mirek Mestek – Fatty, Jenda Schmidt – Šída, Pepan Škrábek, i ten zdánlivě v pozadí jsoucí Zdeněk Pelců. To byl neocenitelný vklad pro okamžité obnovení skautské
činnosti po osvobození v roce 1945.
V r. 1945 vznikly v berounském středisku 3 chlapecké oddíly a 2 oddíly dívek. Vůdci oddílů v začátcích byli: 1. chlapeckého Jan Schmidt – Šída, zástupci Arnošt Černík – Aišek, Jirka Bejbl – Stará a Jaroslav Hladík – Semefor. 2. chlapecký oddíl vedl bratr Karel Havlena – Akela, Oddílová
klubovna byla na Městské hoře v objektu dnešního střediska M.Seiferta. 3. oddíl katolických skautů vedl bratr Karel Pobuda – Ajagu. 1. dívčí oddíl vedla sestra Marie Vladyková a druhý dívčí katolický oddíl vedla Anna Krotilová – Andulka se zástupkyní Annou Polákovou – Ančou.
Skautská činnost se hned rozeběhla na plné obrátky. Ve funkci okrskového velitele Junáka působil bratr Dr. Václav Bouše. Vůdcem berounského skautského střediska byl bratr Jaromír Mestek – Fatty. Vedle oddílových a družinových schůzek a výprav se rozvinula pravidelná tělovýchovná činnost pro 7 chlapce v tělocvičně reálného gymnasia. V prosinci 1945 byl uspořádán junácký kurs pro vedoucí v učňovské škole. Některé oddíly uskutečnily v roce 1945 i tábory, např. 1. chlapecký oddíl tábořil
na „žňovém“ táboře pod Hradištěm u Zvíkovce, 2. chlapecký oddíl byl na 14denním putovním táboře u Tochovic.

V roce 1946 se ve skautských oddílech a berounském středisku pracuje již naplno. Tak se v březnu prezentují oldskauti a Sdružení přátel Junáka společenským večerem v sále „U tří korun „.
Celé středisko se zapojuje do oslav 1. výročí osvobození v pořadatelské, informační a zdravotní službě, prodávají se losy ve prospěch výnosů na dobročinné účely. Ale hlavně se rozvíjí skautská výchova v oddílech. Vzniká 3. oddíl katolických skautek, vede jej sestra Sirotková a 1. oddíl vodních skautů vedený bratrem Josefem Flaškou – Mauglím. Dochází rovněž ke změnám ve vedení oddílů. Po odchodu bratra Havleny se stal vůdcem 2. oddílu bratr Mestek, 1. dívčí oddíl přebírá sestra Blanka Horáková, ve vedení 1. oddílu vodních skautů se střídají bratři František Brada – Frantáček, bratr Kučera – Mariňák a bratr Stanislav Potůček.
Mnozí činovníci se stávají absolventy Lesních škol a z některých jsou i instruktoři Oblastní lesní školy – např. bratři Mestek a Schmidt. OLŠ vede Josef Horký z Příbrami. Ten také organizuje v r. 1947 sraz roverů a junáků starších 17 let na Valdeku za Komárovém, kterého se účastní také hojný
počet našich skautů.
Tábory v letech 1946-1948 absolvují všechny oddíly na různých tábořištích, tak např. jsou to: ostrov na Berounce u Čile, na Otavě před soutokem s Vltavou, na Radavě pod Orlíkem, u Ostrovce, u Vráže, u Kosteleckých Břehů u Orlíka, u Vileminovy hájevny u Milevska a na dalších místech, kde prožívali své skautské mládí desítky skautek a skautů z Berouna.
V roce 1948 vystřídal ve funkci odrskového velitele Junáka Dr. Boušeho bratr Jaromír Mestek – Fatty. Pořádají se junácké závody, kursy pro činovníky a pro rádce, vůdcovské zkoušky, veřejné výstavy
oddílů s rukodělnými pracemi svých členů, skautky hrají divadlo, nechybíme na žádných státních oslavách, vydělávají se peníze na vlastní činnost na lesních a polních brigádách.
Bohatý skautský život v berounské středisku je narušen událostmi roku 1948. Daří se ještě zachovat v tomto roce život v oddílech i průběh skautských táborů, ale nad skautigem se schylují temné mraky, které v začátku roku 1949 zatemňují skautské nebe na dlouhých dvacet let.

Výstavba okresní organizace Junáka – rok 1992
Okresní rada Junáka Beroun

---

1. středisko „Miloše Seiferta“ Beroun
Středisková rada:

---

2. středisko Hořovice
Středisková rada:

---

4. středisko „Radost a naděje“ Beroun – se zdůrazněnou náboženskou výchovou
Středisková rada:

---

5. středisko „Jaromíra Mesteka“ Beroun
Středisková rada:

---

6. středisko Nučice
Středisková rada:

---

7. středisko Rudná
Středisková rada:

---

8. středisko „Plantážníci“ Loděnice
Středisková rada: